Brexit, což znamená „britský odchod“, označuje odchod Spojeného království z Evropské unie. Tato událost nejen přetvořila britskou politiku, ale ovlivnila i globální dynamiku. V tomto článku se zabýváme vznikem, důvody, průběhem a dopadem brexitu a nabízíme lepší pochopení jeho významu.
Vztahy mezi Spojeným královstvím a EU
Spojené království vstoupilo v roce 1973 do Evropského hospodářského společenství (EHS), později známého jako Evropská unie. V průběhu desetiletí se vztahy mezi Spojeným královstvím a EU vyostřily, což bylo způsobeno neshodami ohledně suverenity a politik.
Euroskepticismus, tedy skepse vůči integraci EU, získal na síle a vedl k výzvám k opětovnému vyjednávání a nakonec k referendu v roce 1975. 67,2 % voličů souhlasilo se setrváním v EHS.
Referendum 2016
Politické napětí se stupňovalo v letech, které vedly o mnoho let později, až do roku 2016. V souvislosti s rostoucí nespokojeností veřejnosti slíbil premiér David Cameron uspořádat referendum o členství v EU. Cílem tohoto slibu bylo vyřešit rozpory v jeho Konzervativní straně a uklidnit voliče nespokojené s politikou EU. Referendum, které se konalo 23. června 2016, se stalo zlomovým bodem v moderních britských dějinách.
Kampaně za referendum byly polarizující a vášnivé. Kampaň za odchod z EU zdůrazňovala znovuzískání suverenity a kontrolu přistěhovalectví, čímž apelovala na nacionalistické cítění.
Zatímco kampaň za setrvání v EU zdůrazňovala ekonomickou stabilitu, obchodní výhody a rizika izolace.
„Kampaň za odchod byla rozdělená,“ popsal profesor Paul Whitely z katedry vládních studií na Essexské univerzitě.
„Měli jsme oficiální kampaň vedenou Borisem Johnsonem, která mobilizovala tu část voličů, kteří se považovali za slušné a konzervativní,“ pokračoval.
„Pak jsme tu měli neoficiální kampaň zdola vedenou Nigelem Faragem, která zřejmě povzbudila ty, kteří se cítili opuštěni, a dala vzniknout populistickému hnutí,“ dodal.
Referendum o brexitu v roce 2016 se voličů ptalo, zda si přejí, aby Spojené království zůstalo, nebo vystoupilo z EU. Nakonec zvítězila strana odchodu, která získala 52 % hlasů oproti 48 % hlasů pro setrvání.
51,9 %, tj. 17,4 milionu hlasů, se vyslovilo pro vystoupení z EU, zatímco 48 % (16,1 milionu hlasů) si přálo v EU zůstat. Konkrétně v Nové Anglii a Walesu panovaly silné nálady „opustit EU“, zatímco voliči ve Skotsku a Severním Irsku si přáli v EU zůstat.
Spojené království hlasuje pro odchod
Hlasování pro odchod z EU ovlivnilo několik faktorů. Za prvé, prvořadé byly ekonomické obavy. Mnozí voliči se domnívali, že členství v EU vyžaduje nadměrné finanční příspěvky, a argumentovali tím, že tyto prostředky by mohly prospět domácím prioritám. Za druhé, významnou otázkou byla suverenita. Kritici se domnívali, že zákony EU podkopávají legislativní nezávislost Spojeného království.
Nespokojenost veřejnosti navíc podpořily obavy z přistěhovalectví. Pravidla EU o volném pohybu osob vedla k nárůstu migrace, což někteří spojovali s tlakem na veřejné služby.
Svou roli sehrály také dezinformace, přičemž sliby z kampaně – například přesměrování týdenních finančních prostředků v hodnotě 350 milionů liber do Národní zdravotní služby (NHS) – se ukázaly jako zavádějící.
Statistický úřad Spojeného království označil tento údaj za „zavádějící“ a špatně vystihující finanční vazby Spojeného království s EU. Tvrzení konkrétně nezohledňuje slevu, která byla poskytnuta Spojenému království. Skutečná částka se blížila 250 milionům liber týdně.
Profesor Whitely rovněž upozornil, že Spojené království po vstupu do EU v roce 1973 nezaznamenalo výrazný hospodářský růst.
„I když si uvědomujeme rozdíl mezi vstupem a vystoupením, myslíme si, že pokud vstup do EU neměl velký vliv na náš hospodářský růst, nemělo by vystoupení být tak špatné, jak se nám říká,“ vyjádřil se.
Tyto faktory společně vytvořily silný důvod pro vystoupení z EU.
Proces stahování
Po referendu zahájilo Spojené království proces vystoupení podle článku 50 Lisabonské smlouvy. Článek 50, který vstoupil v platnost v roce 2009, popisuje právní proces dobrovolného vystoupení členského státu z Evropské unie.
Článek 50 obsahuje tři klíčová ustanovení. Členský stát musí oznámit EU svůj záměr vystoupit a poté musí být sjednána dohoda o vystoupení, která bude zahrnovat podmínky odchodu a budoucích vztahů. A konečně, tento proces musí být dokončen do dvou let od oznámení. Tento proces může být prodloužen, pokud se ll členské státy dohodnou na prodloužení lhůty.
Tím byl formalizován odchod a zahájena jednání mezi Spojeným královstvím a EU. Jednání se zaměřila na obchodní dohody, práva občanů a hraniční opatření, zejména pokud jde o Severní Irsko. Proces se potýkal se zpožděním a politickými otřesy, včetně dvou změn ve vedení ministerské vlády.
Spojené království oficiálně opustilo EU 31. ledna 2020. Následovalo však přechodné období, které oběma stranám umožnilo přizpůsobit se a dokončit dohody. Toto období skončilo 31. prosince 2020, přičemž budoucí vztahy určovala nová obchodní dohoda.
Dopad na Spojené království
Dopad brexitu je hluboký a mnohostranný. Z ekonomického hlediska se Spojené království potýkalo s problémy, včetně narušení obchodu a snížení investic ze zemí EU. Podle London School of Economics se vývoz zboží ze Spojeného království do EU v roce 2022 snížil o 6,4 %.
Kromě toho se podniky musely vypořádat s novými celními postupy, což způsobilo zpoždění a zvýšené náklady. Nové obchodní bariéry nejvíce poškodily malé podniky, které kvůli nim zastavily svůj vývoz do EU ve 14 procentech případů. v důsledku brexitu muselo Spojené království opustit jednotný evropský trh, resp. vnitřní trh. Odchod Spojeného království přinesl nové obchodní překážky s EU a také pokles objemu obchodu s EU. Spotřebitelé v EU platí v průměru o 17 % vyšší ceny potravin než ve světě.
Navíc Spojené království zaznamenalo nejpomalejší tempo růstu ve srovnání s ostatními zeměmi G7. Ty tvoří Spojené státy, Spojené království, Kanada, Francie, Německo, Itálie a Japonsko.
Z politického hlediska změnil brexit vnitřní i vnější prostředí Spojeného království. Na domácí scéně zvýraznil rozpory mezi regiony a politickými skupinami. Na mezinárodní úrovni muselo Spojené království nově definovat vztahy a samostatně vyjednávat obchodní dohody. V sociální oblasti brexit změnil životy milionů lidí, zejména občanů EU žijících ve Spojeném království a britských občanů pobývajících v EU.
V sociální oblasti vedl brexit k poklesu imigrace z členských států EU. V důsledku toho ovlivnil různá odvětví, jako je zdravotnictví, vysoké školství a zemědělství.
Protokol o severním ostrově
V současné době se vztahy mezi Spojeným královstvím a EU nadále vyvíjejí. Obě strany se snaží vyřešit přetrvávající problémy, jako je například protokol o Severním Irsku. Tento rámec řeší otázky, které vyplynuly z brexitu, zejména týkající se irské hranice. Cílem protokolu je rovněž zabránit vzniku tvrdé hranice v Irsku a dodržuje Velkopáteční dohodu z roku 1998.
Velkopáteční dohoda, známá také jako Belfastská dohoda, je mírová dohoda, která byla podepsána 10. dubna 1998. Jejím cílem bylo ukončit mnohaleté nepokoje v Severním Irsku neboli „The Troubles“, které přetrvávaly mezi unionisty/loajalisty a nacionalisty/republikány.
Kvůli brexitu musí podniky ve Velké Británii a na Severním ostrově čelit zvýšeným požadavkům na dokumentaci a celní prohlášení při přepravě zboží.
Výhled do budoucna
Dlouhodobé dopady brexitu zůstávají v budoucnu nejisté. Zatímco zastánci navrhují prosperující a nezávislé Spojené království, kritici varují před pokračujícími hospodářskými a politickými problémy.
Brexit celkově odrážel hluboké společenské a politické rozdíly. Ukázal složitost vyvažování národní suverenity a globální spolupráce. Vzhledem k tomu, že Spojené království funguje mimo EU, budou jeho rozhodnutí utvářet jeho budoucnost a nabízet poučení pro ostatní národy.
Foto: Sandro Cenni on Unsplash
